Pravda, finálová série dopadla stejně jako minule 3:0 pro El Niňo, ale byl zde dosti markantní rozdíl. Zatímco loni jeho finálový soupeř Sokol Králův Dvůr neměl šanci ani v jednom ze tří zápasů, tak všechna tři letošní střetnutí se honosila velkou vyrovnaností a mistr z Kotlářky vždy musel bojovat o vítězství až do posledního míčku. Snad si to ani Lokomotiva nezasloužila, že ani jednou neslavila výhru a paradoxně blíže k ní byla v utkáních Na Kotlářce než v pondělí v domácím prostředí.
Její herna zažila určitě největší nápor fanoušků stolního tenisu v novodobé historii klubu a pomalu nebylo kam si stoupnout, natož sednout.
Zápas zahájili Lubomír Jančařík a Dima Prokopcov. Z posledního vzájemného duelu vzešel jako vítěz Jančařík. Jenže Prokopcov se chtěl s dresem El Niňa rozloučit vítězstvím a také naplnit víru trenéra Plachého, jenž doufal, že neúspěšnou sérii s Lubošem musí Dima přerušit. Nakonec se tak stalo, ale byla to bitva jako hrom a také krásný zápas ke koukání. Oba hráči se snažili prosadit svými přednostmi a vnutit svou hru soupeři. To se jim střídavě dařilo a každou chvíli tahal za delší konec provazu někdo jiný. V pátém setu začal ve velkém stylu hostující stolní tenista a dostal se do vedení 8:1. Jančařík stačil jen dotáhnout na přijatelný výsledek, avšak první bod patřil El Niňu díky Prokopcovovi.
Michal Bardoň porazil Tomáše Konečného v prvním finále a nyní měl příležitost v druhé dvouhře si to zopakovat. A skutečně tak učinil. S výjimkou první a podstatné části druhé sady byl slovenský reprezentant úderově jistější a přesnější. Dobře rozehrával Konečnému podání, který ho dával příliš dlouhé a Bardoňovi nedělalo potíže ho aktivně vracet a hned přebírat aktivitu. V závěru čtvrtého setu už Konečný zcela rezignoval.
Miroslav Hořejší stejně jako v druhém finále nastupoval na trojce. A moc chtěl vyhrát, protože zatím byl ve finálové sérii bez bodu. Michal Obešlo s ním měl jednu dobrou zkušenost z utkání v základní části extraligy. Tehdy prohrával takřka beznadějně 0:2, ale vývoj zápasu otočil ve vítězství. Především díky větší trpělivosti a chladné hlavě, což mu často chybělo. Také nyní dobře věděl, že cesta k úspěchu nad Hořejším vede přes dobrý příjem a aktivní útočnou hru. V prvním setu se mu taktika dařila báječně až na pro něj nepříjemné dotahování soupeře. Za stavu 10:8 si vzal trenér Plachý time-out a po něm Hořejší „zbaštil“ Obešlovi servis… Také druhý set dopadl výsledkově stejně a třetí také, jenže pro Hořejšího. Bylo jasné, že kdo bude aktivnější a samozřejmě přesnější, tak se prosadí. Domácí borec začal pomalu přebírat iniciativu a vedl i ve čtvrté sadě (9:7), ale Obešlo zaslouží hlavní pochvalu za to, že zachoval pevné nervy a nenechal se zlomit Hořejšího euforií.
V předchozích dvou zápasech vždy čtvrtý singl patřil Vršovicích, jež vyrovnávaly na 2:2. Do třetice jim to nevyšlo, byť Jančařík měl partii s Konečným rozehranou velmi dobře. Stále vedl v prvním setu a měl i čtyři setboly, leč byl to hostující hráč, který se ujal vedení. Jančaříka zbytečně ztracený set nezlomil, naopak v druhém setu povolil Konečnému dva míčky. Druhý set se však ukázal jako Jančaříkova labutí píseň, protože v dalších dvou setech už Konečný dominoval. Po posledním míčku už mohla naplno propuknout radost celé lavičky El Niňa a šéfa klubu Zbyňka Špačka. Ovace diváků byly dlouhotrvající, zasloužené a patřily také důstojnému finálovému soupeři.
Vršovice i přes trojnásobnou porážku byly silným soupeřem ve finálové sérii. Dalo by s trochou nadsázky říci - velké poražené. Cíl klubu po posílení (Japonec Kenta Macudaira, Jiří Vráblík) je jednoznačný - titul v příští sezoně. El Niňo nemůže mít jiný cíl - obhajoba. Můžeme se v sezoně 2011/2012 na co těšit… Lokomotiva Vršovice Aquecon - SF SKK El Niňo Praha A 1:3. Jančařík - Prokopcov 2:3 (-7,10,-5,7,-6), Bardoň - Konečný 3:1 (-7,9,7,4), Hořejší - Obešlo 1:3 (-8,-8,8,-10), Jančařík - Konečný 1:3 (-12,2,-5,-8). Stav série 3:0 pro El Niňo.

Hlasy staronových mistrů
Tomáš Konečný: „Nezvládnul jsem první zápas s Bardoněm, kdy jsem byl dva sety lepší. Najednou se to zvrtlo a prohrál jsem druhou sadu a pak už jsem se vezl. Naštěstí v druhém zápase s Jančaříkem jsem to obrátil. S Lubošem se mi hraje mnohem lépe než s Michalem. Ze začátku jsme se oťukávali, trochu mi vadil jeho servis, ale ke konci už to šlo a začal jsem hrát dobře takticky. I když jsem druhý set prohrál, věřil jsem si.
Poslední tři roky jsme vyhrávali tituly dost lehce a byla to svým způsobem pro nás povinnost. Teď byly pro nás Vršovice zdatným soupeřem a o to je to vítězství cennější.“
Dima Prokopcov: „Byl to s Lubošem zase těžký zápas. Vyhrál ten, kdo udělal méně chyb a taky měl navrch ten, kdo ´urval´ začátek setu… Celkově ve finálové sérii nebyl můj výkon ideální, možná mně docházely síly a už jsem se těšil na odpočinek. I když se nikomu z nás nepodařilo udělat v utkání dva body, tak jsme se vždy doplnili a vyhrávali dramatické koncovky… Odcházím hrát do Francie a stěhuji se tam v srpnu. Ale na El Niňo budu vzpomínat vždy v tom nejlepším.“
Michal Obešlo: „Myslím si, že jsem dnes hrál dobře. První dva sety jsem vyhrál bez potíží, pak se to trochu zdramatizovalo a ve čtvrtím setu jsem měl i dost štěstí… Ve všech třech zápasech jsme udělali po bodu. Takže to byla týmová práce.“
Josef Plachý, trenér: „Série byla velice vyrovnaná a podle mého názoru rozhodla síla celého týmu. Všichni pracovali naplno a když vždy každý přidal bod, tak se narodilo pokaždé vítězství.“
Zbyněk Špaček, po část sezony trenér, předseda klubu: „Finálová série byla letos úžasnou podívanou se šťastným koncem pro nás. Všechny zápasy byly nesmírně vyrovnané, pouze dvě jednotlivá utkání skončila 3:0. Myslím si, že diváci si přišli na své… V našem týmu nebyl v žádném zápase nikdo bez bodu. A to rozhodlo, protože jsme měli vyrovnanější tým.“

Výběr: El Niňo A, Vršovice, TV